Prečo pravicoví konzervatívci prejavujú také obavy z multikulturalizmu, najmä z prieniku islamu? Nepreháňajú to?
Už to nie je iba konzervatívna pravica, aby bolo jasné. Ale je to v podstate len reakcia na dôsledky takzvanej multikulturalistickej politiky. Voči tolerancii a úcte k iným kultúram podľa mňa žiadny normálny liberálne uvažujúci a slušný človek nemôže nič mať. Druhá vec je, ak je súčasťou tých kultúr čosi, čo je z pohľadu mojich hodnôt zlé, spôsobuje utrpenie a potláča ľudské práva.
Je to ideológia?
Áno, multikulturalizmus je v podstate postmarxistická ideológia. Relativizuje kultúrne hodnoty.
Podľa vás je zlý už z princípu?
V tej podobe, v akej zaplavil všetko na západe za posledných povedzme dvadsať rokov, je vo svojich dôsledkoch škodlivý, ako mnohé iné veci, ktoré boli mienené dobre. Ja nepochybujem o dobrých úmysloch. To, čo v našej kultúre považujeme za hodnoty – ľudský život, slobodu, občianske a ľudské práva, rovnosť ľuďmi bez ohľadu na pohlavie, vyznanie, seksuálnu orientáciu a podobne, toto všetko multikulturalizmus relativizuje. Islamská kultúra, ale napríklad aj hinduisti, rovnaké hodnoty až tak neuznávajú. Multikulturalizmus ako keby diktoval, že si musím vážiť ich postoj, ale to je veľká chyba.
Nemusíte si ho vážiť, stačí ho tolerovať.
Nemôžem ho tolerovať. A ak, tak jedine v akejsi enkláve, v ktorej si oni žijú medzi sebou, mimo priestoru, kde žijem ja a aj potom môžem mať na to svoj názor.
Nejde len o falošný strach zo straty suverenity alebo národnej identity?
Nie, o tom nehovorím. Ku kultúre, ktorá dovoľuje vlastným príbuzným ukameňovať ženu, pretože bola znásilnená iba preto, lebo nemá štyroch svedkov, ktorí by boli ochotní jej to dosvedčiť, nemôžem mať rešpekt.
Žiaľ, dajú sa. Saudská Arábia je dodnes krajinou, v ktorej sa verejne popravuje, bičuje a kameňuje. A nielen to. Keď sa spýtate ktoréhokoľvek znalca islamu, a ja som sa na to pýtal aj moslimov, či je pravdou, že svedectvo ženy má pred súdom iba polovičnú hodnotu ako svedectvo muža, že Korán dovoľuje, ba odporúča mužom, aby mlátili svoje ženy, ak sú neposlušné, každý vám odpovie, že áno, v zásade je to pravda. K takejto kultúre nemôžem mať úctu, ani ju rešpektovať.
Nenachádza sa islam kdesi, kde bolo kresťanstvo v stredoveku?
Nie, to je jedno z nedorozumení. Islam je systém s uzavretou doktrínou v siedmom storočí a odvtedy s ňou nikto nesmie hýbať. Ona sa nedá reinterpretovať. Korán je podľa nich slovo Božie. Biblia je naproti tomu zápis o zjavení alebo histórii, proste o kontakte ľudí s Bohom, teda ľudský zápis. Ani kresťania, ani židia o tom nediskutujú. Korán je čosi iné. Predstava, že islam je teraz niekde tam, kde bolo kresťanstvo v roku 1300, je veľkým nedorozumením. Jednoducho to nie je pravda.
Ak odmietam bývať v jednom dome s moslimom len pre púhy fakt, že je moslim, tak som somár a rasista, pretože som sa nenamáhal zistiť, čo je to za človeka. Ak však odmietam mať v mojom meste geto, do ktorého si v noci netrúfne ani polícia, tak o rasizmus nejde. To je pud sebazáchovy.
n-1.1
Rozvod je platný od:
a. manžela;
b. který je příčetný;
c. dosáhl puberty;
d. a který ho vykoná.
Rozvod není platný od:
1. dítěte;
2. někoho nepříčetného;
3. nebo někoho, kdo k němu byl donucen, jako když mu bylo vyhrožováno smrtí, rozsekáním na kusy, těžkým bitím nebo i jen slovním útokem nebo lehkým bitím, pokud je přinucená osoba někdo, jehož veřejný obraz je důležitý a kdo by proto trpěl. (O: Někdo, kdo je nucen, by měl použít slova, která poskytují zavádějící dojem (def: r-10.2) z jeho předstíraného „rozvodu“.)
n-1.2
Vyhlášení rozvodu je právně platné, když ho vysloví osoba, jejíž mentální schopnosti jsou omezeny kvůli něčemu neomluvitelnému, jako kvůli intoxikaci nebo nepotřebném požití mysl ovlivňujícího léku (O: ačkoliv někdo, kdo požije takový lék, pokud nepotřebuje léčit, je považován za nepříčetnou osobu v tom smyslu, že jeho prohlášení rozvodu není právně platné).
n-1.3
Osoba provádějící rozvod ho může provést sama nebo může pověřit někoho jiného (def: k-17.5-6), i když je pověřenou osobou žena. Pověřená osoba může provést rozvod kdykoliv (O: za předpokladu, že ten, kdo jí pověřil, nezruší pověření dříve, než k rozvodu dojde), ačkoliv pokud manžel řekne ženě, „Rozveď se sama“ a ona bezprostředně řekne, „Rozvádím se sama“, pak je rozvedená, pokud se ale zdrží, není rozvedená, dokud manžel neřekne, „Rozveď se sama, kdy chceš“.
n-3.0 Slova, kterými se rozvod vykonává
n-3.1
Slova, kterými se rozvod vykonává, mohou být jasná, nebo náznaková. Jasná slova vykonávají rozvod, ať už byla úmyslná nebo ne, zatímco náznaková slova ho nevykonávají, pokud nebyla úmyslná.
n-3.2
Pokužít jasná slova k provedení rozvodu znamená výslovně pronést slovo rozvod (O: nebo slova od něj odvozená). Když manžel řekne, „Rozvádím tě“ nebo „Jsi rozvedená“, žena je rozvedená, ať už to měl v úmyslu nebo ne.
(A: Zde a níže znamenají výrazy jako „žena je rozvedená“ nebo „rozvod byl proveden“ pouze jedno ze tří vyslovení (def: n-9.0 (N:)) nutných k dokončení rozvodu, pokud tím manžel nemyslel dvojnásobný nebo trojnásobný rozvod nebo nezopakuje slova třikrát.)
n-3.3
Použití náznakových slov k provedení rozvodu zahrnuje:
1. když manžel řekne, „Nyní jsi sama“, „Jsi svobodná“, „Jsi oddělená“, „Jsi rozdělená“, „Nejsi pro mě již podle zákona“, „Vrať se ke svým příbuzným“, „Jsi bez závazků“ a podobně;
2. když řekne, „Jsem od tebe rozveden“;
3. nebo když pověří ženu, aby vyslovila rozvod a ona řekne, „Jsi rozveden“;
4. když se někdo zeptá „Máš manželku?“ a on řekne „Ne“;
5. nebo když manžel napíše slova, která provádějí rozvod (O: bez ohledu na to, jestli je v čase jejich napsání schopen mluvit nebo ne nebo jestli ho napíše jasnými nebo náznakovými slovy).
Pokud má někdo v úmyslu se takto rozvést, rozvod je platný, pokud to v úmyslu nemá, pak je neplatný.
n-3.5
Pokud manžel řekne „Jsi rozvedená“ a má tím na mysli dvojnásobné nebo trojnásobné vyslovení rozvodu, pak je provedeno v takovém počtu, v jakém zamýšlel a toto pravidlo platí pro všechny výroky, které provádějí rozvod, ať už jasné nebo náznakové. (O: Důkaz, že jediné vyslovení může platně provést trojnásobný rozvod, je hadís klasifikovaný jako přísně ověřený (sahih) od Ibn Hibbana, že prorok, když se Rukana rozvedl se svojí ženou a poté řekl, „Zamýšlel jsem to pouze jednou“, ho přinutil v tomto smyslu přísahat a pak jí k němu vrátil. Pokud by jedno vyslovení nemohlo provést trojnásobný rozvod, nebyl by žádný důvod k tomu, aby ho prorok nutil složit slib.)
n-3.7
Pokud manžel řekne své ženě, „Jsi rozvedená, inšaláh (pokud je to Alláhovým přáním)“ nebo „pokud si to Alláh nepřeje“ nebo „pokud to není Alláhovým přáním“, pak není rozvod platný.
n-4.0 Podmíněná prohlášení, která vykonávají rozvod
n-4.1
Je povoleno učinit platnost rozvodu podmíněnou. Pokud manžel učiní rozvod podmíněným a tato podmínka je naplněna, pak je žena rozvedena. Pokud řekne, „Až začne tvoje menstruace, jsi rozvedená“, pak je rozvedena, když dojde k menstruaci.
n-4.3
Pokud manžel řekne, „Pokud opustíš dům bez mého svolení, jsi rozvedená“, a pak jí dá povolení chodit ven a ona jde a pak jde ven podruhé bez povolení, není rozvedená.
Pokud muž řekne, „Pokud kdykoliv odejdeš z domu bez mého povolení“, pak je rozvedená jakmile odejde bez povolení.
n-4.5
Pokud učiní manžel rozvod podmíněným nějakým ze svých vlastních činů a pak tak jedná, aniž by si pamatoval, že z jednání učinil podmínku, nebo tak jedná, protože k tomu byl přinucen, žena není rozvedena.
n-4.6
Pokud manžel učiní podmínku z činu jiné osoby, jako když řekne, „Pokud ten-a-ten vstoupí do domu, jsi rozvedená“ a osoba vstoupí před tím nebo potom, co byla s podmínkou seznámena, ať už si jí pamatuje nebo ne, pak pokud není osoba někdo, komu by nevadilo, kdyby byli rozvedení (O: to znamená, že by pro něj nebylo problémem, kdyby k tomu došlo a nebyl by kvůli nedostatku přátelství smutný z toho, že to udělal), pak je žena rozvedena.
Pokud ale osoba zná podmínku a vstoupí, aniž by si jí pamatovala, pak pokud jde o někoho, komu by vadilo, kdyby byli rozvedeni, žena není rozvedena.
Pokud manžel řekne ženě, „Pokud vstoupíš to toho domu, budeš rozvedená“ a je následně rozvedena a následně je od něj rozvedena dokončeným rozvodem, po kterém si jí znovu vezme, a ona do toho domu vstoupí, není rozveden
n-7.0 Znovupřijetí rozvedené ženy
n-7.0
(O: Jazykově znamená vzít zpět návrat a podle Svatého zákona to znamená návrat ženy, která je v čekacím období (def: n-9) po nedokončeném netrojnásobném rozvodu, do stavu manželství.)
n-7.1
Když svobodný muž vysloví jednou nebo dvakrát nad svojí ženou rozvod poté, co s ní měl pohlavní styk, pak pokud nejde o rozvod (A: propuštění) za úplatu (def: n-5), může jí kdykoliv před koncem čekacího období (def: n-9) vzít zpět, ať už si to ona přeje nebo ne. Nebo může během čekacího období rozvod dokončit (A: tím, že ho vysloví potřetí).
n-7.2
Pokud muž nebo žena zemře (A: během čekacího období (N: po nedokončeném netrojnásobném rozvodu)), pak jeho nebo její partner zdědí svůj podíl z majetku mrtvého, není ale povoleno, aby měl muž pohlavní styk s manželkou, díval se na ní nebo z ní měl fyzický požitek před tím, než jí vezme zpět.
n-7.3
Pokud dojde k rozvodu před tím, než muž se ženou souložil, nebo poté (A: při propuštění) za náhradu od ní, pak jí nemůže vzít zpět (A: aniž by si jí znovu nevzal).
n-7.4
Návrat ženy do manželství je platný pouze pokud je to výslovně proneseno, jako vyřčením „Vracím ji“, „Beru jí zpět“ nebo „Ponechám si jí“. (N: Hanáfisté považují dotknutí se jí s touhou, jako například políbení, za platný návrat do manželství.)
n-7.5
Není nutné (O: je to ale sunna), aby byl návrat dosvědčen svědky.
n-7.6
Když vezme muž ženu zpět, zůstává jí pouze zbývající množství (A: vyřčení „Rozvádím se s tebou“) k dokončení trojnásobného rozvodu. (A: Pokud to například řekl dvakrát, pak jí zbývá pouze jednou.).
n-7.7
Když svobodný muž vysloví trojnásobný rozvod, není zákonné, aby si ženu opět vzal, dokud si ona nevezme jiného manžela v platném manželství a manžel s ní souložil, což znamená, že přinejmenším penis jeho žaludu plně vstoupil do její vagíny.
n-8.0 Zřeknutí se ženy na více než čtyři měsíce
n-9.11 Čekací období po úmrtí manžela
Pokud ženin manžel zemře, i kdyby k tomu došlo během čekacího období po nedokončeném rozvodu, pak pokud je těhotná, její čekací období skončí porodem, jak bylo zmíněno dříve (n-9.3). Pokud není (O: t.j. pokud není těhotná se zemřelým manželem), čekací období jsou čtyři měsíce a deset dní, nez ohledu na to, jestli menstruuje nebo ne (N: a bez ohledu na to, jestli s ní měl manžel pohlavní styk nebo ne).
n-9.13 Ubytování pro ženu v čekacím období
Žena v čekacím období má povinnost zůstávat doma (O: a ani její manžel nebo jeho rodina jí nemůže vyhnat; ani ona sama nemůže odejít. I kdyby její manžel souhlasil s tím, že může opustit dům, i když to není nutné, je to stále zakázáno).
Žena v čekacím období po nedokončeném, méně než trojnásobném rozvodu, je stále pod autoritou svého manžela a nemůže odejít bez jeho povolení. Pokud je žena v čekacím období po dokončeném rozvodu (N: nebo po propuštění (def: n-5)) (O: nebo po zrušení manželství) nebo po smrti manžela, může během dne opustit dům kvůli naplnění svých potřeb (N: včetně práce, pokud nemá jiný způsob obživy) a povinností.
n-9.14
Čekací období se musí odehrávat ve stejném ubytování, ve kterém došlo k rozvodu a žena nemůže být přestěhována na jiné místo, pokud to není skutečně nutné, jako například ze strachu (O: o její osobu nebo majetek) nebo pokud má majitel ubytování námitky (O: jako když byl dům manželovi pronajat a doba pronájmu vypršela), nebo kvůli značnému obtěžování ženy ze strany sousedů nebo manželových příbuzných, nebo jejich obtěžování ze strany ženy – ve všech těchto případech se může přestěhovat do nejbližšího dostupného ubytování.
n-9.15
Je nezákonné, aby byl manžel se ženou v čekacím období sám nebo aby s ní sdílel stejné úbytování (N: t.j. musí se odstěhovat), pokud ona nežije v (O: odděleném) křídle domu (O: s vlastní kuchyní, jídelnou, nádrží na vodu a schody na střechu, v takovém případě je povoleno, aby ubytování, které je jako dva sousedící domy, sdíleli).
n-9.16 Vyhýbání se zdobení po smrti manžela nebo po dokončeném rozvodu
Je povinností ženy, jejíž manžel zemřel (N: zatímco ona byla jeho ženou, nebo zemřel pokud ony byla v čekacím období po nedokončeném rozvodu), aby se vyhýbala během následujícího čekacího období zdobení. Je doporučeno, aby tak činila i během čekacího období po dokončeném rozvodu. Je nezákonné, aby se žena vyhýbala zdobení po více než tři dny v případě smrti kohokoliv jiného než svého manžela. Vyhýbat se zdobení znamená nevylepšování své krásy, nošení šperků nebo kosmetiky a tak dále. Žena, která se vyhýbá zdobení, by neměla nosit plné barvy (N: pokud je v úmyslu přikrášlit se) jako modrou, zelenou, červenou nebo žlutou nebo upravovat své vlasy nebo používat kosmetiku na těle, šatech nebo v jídle (A: jako šafrán v rýži). Může nosit hedvábí, mýt si vlasy (N: a česat si je, nebo si je koupat) kvůli čistotě a stříhat si nehty.
n-9.17
Pokud si manžel vezme ženu během čekacího období zpět, ale znovu se s ní rozvede před tím, než s ní má pohlavní styk, pak začíná nové čekací období od začátku (N: je ale nezákonné tak činit pouze proto, aby její čekací období prodloužil).
Pokud propustí manžel svojí ženu za úplatu (def: n-5), znovu si jí vezme během čekacího období po propuštění a rozvede se s ní před tím, než s ní měl pohlavní styk, pak žena pouze dokončí zbytek čekacího období po propuštění.
n-9.18
Pokud žena tvrdí, že její čekací období skončilo (O: pokud netrvá konkrétní počet měsíců, ale počet období mezi menstruacemi nebo do porodu) během období, ve kterém je možné, že by mohlo skončit, pak je její slovo přijato.
n-9.19
Pokud se zpráva o manželově smrti dostane k ženě po více než čtyřech měsících a deseti dnech, pak její čekací období již skončilo (O: protože její povědomí o manželově smrti není podmínkou pro započetí čekacího období).
n-10.0 Určování otcovství
Azra Nomani (muslimka)
Když muslimský muž jedná s “neposlušnou ženou”, má několik voleb. Zaprvé by jí měl připomenout “důležitost dodržování islámských nařízení o poslouchání manželů”. Pokud to nezabere, měl by “opustit její lože”. Nakonec jí může “bít”, ačkoliv by tak měl učinit bez “zranění, zlomení kostí, zanechání modřin na těle a za každou cenu bez úderů do obličeje”.
Taková děsivá doporučení, získaná z knihy Ženy ve stínu islámu od saudského učence Abdula Rahmana al-Sheha, jsou inspirována tak autoritativním zdrojem, jaký jen každý muslim může doufat, že nalezne: doslovným čtením 34. verše čtvrté súry Koránu: “A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!”
Pojetí používání fyzického trestu jako “disciplinárního zásahu”, jak Sheha naznačuje, obzvláště k “ovládnutí a zvládnutí žen” nebo jiných, kteří “jsou rádi biti”, je v muslimském světě běžné. Samozřejmě, poprvé jsem se setkala se Shehovou prací v mé mešitě v Morgantownu, kde jí jednoho dne před několika lety po pátečních modlitbách rozdávala muslimská studentská skupina mužským věřícím.
Verš 4:34 si udržuje silné následování, dokonce i mezi mnoha z těch, kteří říkají, že s ženami podle islámu musí být zacházeno jako s rovnými. Muslimští učenci a vůdci již dlouho dělají to, čemu říkám “tanec s 4:34″ – odmítají otevřené násilí vůči ženám, přijímají ale tu úroveň agrese, která odpovídá současné definici domácího násilí.
Západní vůdci, včetně britského premiéra Tony Blaira a italského premiéra Romano Prodiho, se nedávno zaměřili na muslimský závoj jako na překážku integrace na Západě. Pro mě ale 4:34 představuje mnohem hlubší výzvu. Jak muslimský svět interpretuje tuto pasáž ukáže, jestli islám dokáže být v souladu s životem v 21. století. Jak řekla Hadayai Majeed, africko-americká muslimka, která v Atlantě otevřela útulek pro muslimské ženy: “Pokud je pro mě v pořádku být barbarem doma, je pro mě v pořádku být barbarem i venku”.
Jasne ze su fanatici, ale na oboch stranach, ktori su produktom ludi ktorych zaujima moc a zisk, cize tymto produktom su vdacni na oboch stranach… To nema nic spolocne s nabozenstvom, iba to, ze ak ho niekto sikovny pouzije na ucel-pomocou uplnej devastacie a blby mu na to skoci… To sa tyka i americkych vojakov, ktori su povatsine chudaci z najnizsich vrstiev, a do armady idu pre vidinu obcianstva a penazi, ktore im za to stoja aj v tom pripade, ze sa povatsinou vracaju ako psychicke alebo ludske trosky. Tak aj vymyte mozgy u moslimov to robia z financnych dovodov, a pod umelo vyprodukovanou fikciou raja, alebo, uz z nich armady z inych krestanskych krajin urobili ludske trosky, ktorym je uz v zivote skutocne vsetko jedno…
Suhlasim s vyvodenim clanku 15 : 03, ale odpoved uz davno existuje, priamo od ich proroka, ale su iste spolocnosti i islamske napr. ako saudska, ktore neznesu to, ze ich spoocnost sa moze zakladat na tom aby zeny mali viac moznosti, pisem moznosti, lebo si myslim, ze zena nie je rovnocenna v ziadnej spolocnosti, urcite ze medzi tym su aj iste rozdieli, napr. v saudskej zena nemoze soferovat, a na slovensku zeny ktore maju deti, maju to tazsie s hladanim prace, a ich zamestanec im ani vela veci netoleruje, a zas v saudskej zeny mozu mat kratsiu pracovnu dobu a podobne… Urcite maju zeny mozno viacej prav ako v saudskej, ale aj tak ich podla mna nemaju tolko aby boli rovnocenne s muzmi, v istych situaciach… Ale myslim si, ze v saudskej sa nezmeni dovtedy nic, pokial sama saudska spolocnost tieto veci bude brat inac, a bude ich chciet zmenit, ale skutocnost je taka, ze pokial im stat plati, tak sami saudi a saudky nemaju vycitky voci systemu v ich krajine, az na zopar vynimiek, ktore nemaju absolutnu moc nic zmenit
Islám je právem kritizován, protože Korán nařizuje mužům bít neposlušné ženy. Aláh nařizuje mužům bít své ženy, pokud pokračují ve vzpurném chování vůči svým mužům. Následkem toho se tento aspekt islámu stal předmětem odsuzování, neboť mužům umožňuje fyzicky napadnout svojí ženu.
Obhájci islámu jako Badawi se snaží před nemuslimskou veřejností o politicky korektní reinterpretaci. Stejně jako právníci Bílého domu se Badawi snaží o vylepšení obrazu islámu spíše než o odhalení pravdy. Konec konců, nechtějí, aby byl islám vnímán jako náboženství ponižující ženy, obzvláště ne na západě. To by mohlo zastrašit potenciální konvertity. Důsledkem toho bylo muslimskými obhájci podniknuto mnoho pokusů o oslabení postoje Koránu, nebo o jeho zobrazení v odlišném světle.
V tomto vyvrácení prozkoumám Badawiho apologetiku a srovnám ji s množstvím hadísů a dalších islámských textů. Rád bych osvětlil skutečný postoj islámu k bití žen. Je, jak uvidíme, poněkud tvrdší než jsou Badawi a další muslimové ochotni veřejně přiznat. Neobviňuji je proto, že se za to stydí; legalizace bití žen je pro společnost pohromou.
Badawi píše: Nicméně jsou případy, kdy žena pokračuje v úmyslném špatném zacházení a vyjadřuje pohrdání svým manželem a zanedbává své manželské povinnosti. Namísto rozvodu se může manžel uchýlit kvůli záchraně manželství k jinému opatření, přinejmenším v některých případech.
Zpochybňuji zde Badawiho logiku. Tím, o co zde jde není záchrana manželství, ale přivedení ženy k poslušnosti takovým způsobem, který uspokojí jejího manžela. Pokud by si vybral se s ní kvůli její neposlušnosti rozvést, nebo její neposlušnost snášet, jde o jinou otázkou. Manžel se může se svojí manželkou rozvést i když není neposlušná. Žena může manžela uspokojovat v mnoha ohledech, ale v jednom mu odporovat. Může si zvolit snášet její neposlušnost, dokonce i po bití, a nerozvádět se s ní. Žena není bita kvůli záchraně manželství, ale kvůli tomu, aby se muži podřídil
Kromě toho, od kdy se manželství zachraňují bitím? Většinou jsou jím ničena. Většina žen, které byly zbity, mají pocit ponížení. Neznám žádný případ, kdy byla dospělá žena zbita svým manželem a byla za svá zranění a ponížení vděčná.
Badawi píše: Takovéto opatření je možné přesněji popsat jako mírné klepnutí na tělo, ale NIKDY DO TVÁŘE, jde tudíž více o symbolické opatření než o trest.
Badawi se opět mýlí. Bití není “mírným klepnutím na tělo”. Bití je bolestným ponižujícím zážitkem. Tvrdí, že jelikož nemá být žena udeřena do tváře, je bití pouze symbolické a nikoliv trestem. Má Badawi vůbec tušení, co všechno může bití znamenat? Pouhý zdravý rozum a trocha zkušeností nám řeknou, že člověk může velmi bolestivě zbit, aniž by byl udeřen do obličeje. Mnoho lidí kvůli takovému bití zemřelo. Zranění na těle mohou být velmi bolestivá a těžké bití může mít trvalé následky. Člověk nemusí být udeřen do tváře aby dostal bolestivý výprask.
Badawi se také mýlí v možném rozsahu bití. Islámské bití žen se může vyhýbat obličeji, ale zcela jistě je fyzické a jeho smyslem je způsobit ženě bolest. Podívejme se na to z jiné perspektivy: pokud se již žena proti svému manželovi vzbouřila, “mírné klepnutí” její chování nezmění. V takové situaci by se mu nejspíš vysmála do obličeje.
Zde je související verš Koránu: Muži jsou ochránci a vydržovatelé žen, protože Aláh dal jedněm více (síly) než druhým, a protože je vydržují ze svých prostředků. Poctivé ženy jsou proto oddaně poslušné, a střeží v (manželově) nepřítomnosti to, co jim Aláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti a špatného chování se obáváte, napomeňte je (zaprvé), (poté) s nimi nesdílejte postel, (a nakonec) bijte (klepněte) je (lehce); pokud se ale vrátí k poslušnosti, nevyhledávejte proti nim prostředky (obtěžování). Neboť Aláh je Nejvyšší, veliký (nad vámi všemi). (4:34)
Zde Badawi používá modifikovaný text Koránu. Všimněme si všech těch slov v závorkách. Tento verš pochází z Aliho překladu Koránu, který byl sepsán s ohledem na západního čtenáře. Ali vložil slova, která měla učinit islám pro západního čtenáře stravitelnějším. Jako Badawi nechtěl, aby byla pravda o islámu a bití žen pochopena správně.
Zde jsou některé z Aliho dodatků k textu Koránu: “síla”, “klepnutí”, “lehce” a “obtěžování”. Všechna tato slova mají zastínit skutečný význam Koránu. V těchto případech byl skutečný význam arabských slov úmyslně zatemněn.
Podívejme se na použití slova “bít”. Ali a Badawi by byli rádi, kdybychom uvěřili, že ve skutečnosti znamená “klepnout”, namísto brutálnějšího slova “bít”. Ale jak ukážu, “bít” je jasně správný překlad.
Slovo použité v Koránu ve verši 4:34 pro “bít” je “idreb”. Jde o tvar slova “daraba”, které primárně znamená “bít, udeřit, uhodit” – podle Slovníku moderní psané arabštiny Hanse Wehra, strana 538.
Arabské slovo “idreb” je primárně používáno dvěma způsoby: 1) přednesení básně, 2) fyzicky bít nebo uhodit. Zjišťuji, že slovo “idrib” je v Koránu použito dvanáctkrát. Osmkrát z toho je použito ve významu fyzického aktu udeření, a třikrát ve významu promluvy nebo použití přísloví.
Z toho je jasné, že nejčastějším použitím tohoto slova je fyzický úder.
Zde je verš Koránu, kde je také použito slovo “idreb”: Setněte jim hlavy, usekněte jim konečky prstů. (8:12)
Zde říká Aláh andělům, aby udeřili na nevěřící. Člověk se musí ptát, zda tu Aláh andělům říká, aby tyto lidi “mírně klepli”.
Nyní se podívejme na kontext verše 4:34. Zaprvé, muž již vyzkoušel slovní vyřešení problému. Již svoji ženu napomenul, a to ji nepřivedlo zpět k podřízenosti. Poté s ní přestal spát. To znamená, že s ní již nemá “vztah”. [Zajímalo by mě, kdo je zde trestán více, muž nebo žena?] A ona stále odmítá svého manžela poslechnout. Takže pokud bude nadále pokračovat ve vzpouře, musí se stát něco drastičtějšího. “Použití přísloví” bude k ničemu. Slovní řešení již selhalo, a oba jsou nyní seksuálně zanedbáni. Protože 4:34 předepisuje pro vyřešení neposlušnosti posloupnost stále silnějších činů, musí být podle tohoto nařízení učiněno něco ještě silnějšího.
Dalším krokem je tedy “idreb”. Logicky může jít pouze fyzické bití, které je se slovem “idreb” v Koránu nejčastěji spojováno. Kontext verše 4:34 tedy ukazuje, že “bití nebo výprask” je správným překladem. Klepnutí je jen muslimským pokusem přebarvit skutečný význam Koránu na růžovo.
K tomuto verši je třeba dodat jednu poslední a velmi důležitou poznámku: všechny překlady Koránu používají v překladu “bití” nebo podobné slovo. Žádný z nich nepoužívá termín související s “použitím přísloví”.
Badawi píše: I zde je nejsilnější opatření omezeno následujícím: a) Musí být viděno jako VZÁCNÁ VÝJIMKA K OPAKOVANÉ DOMLUVĚ K VZÁJEMNÉMU RESPEKTU, LASKAVOSTI A DOBRÉMU ZACHÁZENÍ, jak bylo zmíněno dříve.
Znovu zde selhává Badawiho logika – překrucuje kontext verše. Nařízení k bití žen není “vzácnou výjimkou”, ale třetím krokem při jednání s neposlušnou ženou.
A Badawi se mýlí i v tom, že islámské bití žen nesplňuje definici “fyzického zneužití”, “rodinného násilí”, nebo “bití žen”. Je jasné, že islámské bití žen je fyzickým zneužitím a je násilné. Shledávám svělou skutečnost, že se naše společnosti zabývají zneužíváním manželek. Je dobré, že ho sledujeme, identifikujeme a odsuzujeme ho jako špatné. Přál bych si, aby to islámské společnosti dělaly podobně. Islámské společnosti ho nicméně nepovažují za zneužívání, nevedou o něm statistiky, a v souladu s 4:34 ho neodsuzují jako špatné. Konec konců, pokud všemocný Aláh nařídil mužům neposlušné ženy bít, proč by měly posuzovat nebo přezkoumávat jeho nařízení.
Zde je příklad ze Saudské Arábie. Všimněte si institucializovaného aspektu islámského bití žen. Sandra Mackay ve své knize “Saudové” komentuje rozsah bití žen, ke kterému tam dochází.
“Ženy přežívají tak, že se zcela podřídí mužům. V tomto základním vztahu pána a sluhy jsou ženiny potřeby splněny… Neklid je potlačen… Poslušnost je bezpečnost.
Mužova naprostá autorita nad ženou v rodině je udržována pomocí strachu – strachu z fyzické brutality, strachu z ekonomické nejistoty …” (strana 138)
“Moje překladatelka sklonila hlavu a tiše řekla, že když muž shledá ženu neposlušnou, bude zbita”. (strana 139)
Badawi píše: Z přijatelnost takového symbolického vyjádření vážnosti pokračující neposlušnosti NEVYPLÝVÁ JEHO ŽÁDOUCNOST.
Badawimu opět uniká cíl verše 4:34. Bití žen je nařízeno, a podle islámského práva je žádoucí. Pokud žena neposlechne svého manžela, pak ji má zbít. Je žádoucí, aby byla přivedena k podřízenosti svému manželovi, i když to znamená tvrdé bití. A k tomu nám Badawi říká, že jedno z Aláhových nařízení by nemělo být dodržováno, protože podle něj není “žádoucí”?
Badawi píše: V několika hadísech prorok Mohamed od tohoto opatření odrazuje. Kromě jiného říká: “Nebijte ženské sluhy Aláhovy”, “Některé (ženy) navštívily mojí rodinu a stěžovaly si na své muže (že je bijí). Tito (manželé) nejsou nejlepšími z vás”.
Badawi tento hadís cituje chybně. Pochází od Abu Dawuda. Zde je skutečný citát:
č. 2141 Podle Iyase Dhubaba řekl Aláhův prorok:
“Nebijte Aláhovy služebné”, ale když k prorokovi přišel Umar a řekl: “Ženy si dovolují vůči mužům”, (prorok) dal povolení k jejich bití. Pak za rodinou proroka chodilo mnoho žen a stěžovalo si na své muže. Aláhův prorok proto řekl: “Mnoho žen chodí k prorokově rodině a stěžuje si na své muže. Ty nejsou nejlepší mezi vámi”.
Všimněme si, že Mohamed se zde vyjadřuje k ženám, které si stěžovaly jeho ženám: “Ty nejsou nejlepší mezi vámi”. Mohamed nemluvil o mužích, kteří bijí své ženy. Mohamed povolil mužům své ženy bít, protože “si vůči svým mužům dovolovaly”. Mohamed ženám vytýkal, že si na své muže stěžují.
Poznámky Abu Dawuda k 2141 říkají: “To ukazuje, že ženy by měly své muže poslouchat…” K 2142: “To znamená, že muž se co nejlépe snaží o nápravu své ženy, ale pokud selže, může ji jako poslední opatření zbít. Tato tradice nikdy neznamená, že muž může bít svojí ženu bez platného důvodu”.
Zde je další hadís k bití žen od Abu Dawuda:
č. 2142 Podle Umara prorok řekl: “Muž nebude tázán, proč bije svojí ženu”.
Vypadá to, jako by se Umar zabýval ženou, která byla “klepnuta” svým manželem? Samozřejmě ne. Obviňuje Badawi Umara z toho, že nenásleduje Sunnu? A pokud je bití žen v rozporu se Sunnou, proč v Koránu Aláh bití žen nařizuje? Proč ve svém rozloučení Mohamed bití žen povolil? Je zřejmé, že bití žen je v islámu povoleno a dokonce nařízeno.
Pozice islámu k postavení ženy vůči muži je velmi jasná. Korán mužům nařizuje bít své ženy, pokud vytrvávají ve své neposlušnosti k požadavkům a příkazům svých manželů. Jde o brutální způsob, jak ženu podřídit příkazům muže, a jak vidíme v Saudské Arábii, otevírá dveře k tomu, aby byly ženy takřka odlidštěny. Trváním na tom, že ženy nejsou schopné se ovládat, tak staví muže do pozice jejich správců, a tím, že nařizuje jejich bití, staví islám ženy do pozice druhořadých lidí. Jako vydržovaná ceněná zvířata jsou ženy lidmi, se kterými se má zacházet laskavě, ale které mají být tvrdě disciplinovány, pokud vykročí z řady. Neexistuje způsob, jakým lze ospravedlnit toto degradující, institucializované, fyzické a psychologické zneužívání žen povolené a nařízené islámem.
class=“postlink“ href=“http://www.youtube.com/watch?v=e_hLg5WvUw0″> http://www.youtube.com/watch?v=e_hLg5WvUw0
Milá Anjezo,
já osobně chápu diskriminaci jako nerovnoprávnost. Fakt, že ženy ve společnostech islámského světa nepožívají stejných práv jako muži je dle mého názoru více než zjevný. Už samotný princip mnohoženství (a absence principu „mnohomužství“), který islám posvěcuje, je ze své podstaty diskriminující. Existují však přirozeně i mnohem závažnější příklady nerovnoprávnosti. Téměř v žádné vládě v muslimských zemích nezasedá žena, bez povolení a souhlasu otce či manžela je navíc naprosto vyloučena nejen z politické činnosti, ale i z jakékoliv další veřejné aktivity. V drtivé většině států (Turecko, Tunisko a evropské země jsou výjimky), kde islám vyznává většina populace, je také nucena chodit neustále zahalena, nemůže bez doprovodu navštěvovat kavárny či čajovny, ani jiná místa k trávení volného času. Možnosti jejího svobodného rozhodování jsou soustavně omezovány i v dalších aspektech. Muslimské ženy si nemohou zvolit způsob svého života. Díky pravidlům předepsaných jejich vírou jsou nuceny trávit většinu času zavřené doma, pečujíc o domácnost, posléze i o děti, blaho a pohodlí manžela.
K názoru, že se tak děje již díky samotné povaze islámu, mne vede také zjištění, že nejstriktnější omezení a zákazy jsou uplatňovány v zemích s největším vlivem náboženství na politiku, totiž Saúdské Arábii a Íránu. Právě zde jsou ženy znevýhodněny krácením nejdůležitějších lidských práv, tj. práva na svobodu projevu a práva rozhodovat o politické budoucnosti své země. Horšímu postavení se těší rovněž před soudy (jejich svědectví nemá stejnou váhu jako výpověď muže), ať už oficiálními či tradičními. Kromě toho diskriminace zasahuje i do dalších relativně méně důležitých oblastí života, například zapovězení řízení aut či nemožnost studia některých oborů a výkonu určitých povolání.
To vše se děje nejen za tolerance, ale i s posvěcením vážených duchovních. Například v Íránu dokonce funguje jakýsi druh mravnostní policie, která dodržování tradičních právních zásad kontroluje, a speciální soudy, postihující přestupky proti islámské doktríně tvrdými tresty, a to včetně trestu nejvyššího, prováděného často značně brutálním kamenováním. Kromě činnosti represivních oficiálních orgánů je rovněž všeobecně známo fungování neoficiálních mechanismů uvnitř muslimských komunit, klanů či jednotlivých rodin, které ženy za přestupky tvrdě trestají vlastním způsobem. Například docela nedávno se média postarala o zveřejnění šokujících kauz, jež se odehrály v prostředí tureckých přistěhovaleckých komunit v Německu. Několik žen bylo svými příbuznými zavražděno jenom proto, že si samy našly partnera, se kterým nebyla daná komunita spokojena, nebo se opakovaně odvážily odložit tradiční čádor.
class=“postlink“ href=“http://www.sme.sk/c/3954485/Wilders-Koran-treba-modernizovat.html“> http://www.sme.sk/c/3954485/Wilders-Kor … zovat.html
Kuala Lumpur – Ak moslimské krajiny nevynaložia viac peňazí na vzdelanie, vedu a nepodporia intelektuálnu slobodu, budú naďalej odsúdené k zaostalosti.
Aj takýto názor zaznel v malajzijskom Kuala Lumpur, kde sa koná zasadanie Svetového islamského ekonomického fóra.
Do vlastných radov smerovala aj kritika napríklad od zástupcov Kuvajtu, Spojených arabských emirátov, Indonézie či hostiteľskej Malajzie.
Uväznení v treťom svete
„Celosvetová moslimská komunita je na križovatke. Ešte nikdy v histórii nebola v takom zmätku. Zatiaľ čo národy Západu sa vyhrievajú v lesku globálneho vzostupu, moslimské národy zostávajú uväznené v tom, čo nazývame tretím svetom,“ uviedol malajzijský premiér Abdullah Badavi.
Na summite zaznievali podobné apokalyptické vízie ako v textoch, ktoré arabskí experti OSN v posledných rokoch vydávajú o vývoji v arabských krajinách.
Jeden z príkladov: 57 členských krajín Organizácie islamskej konferencie tvorí spolu pätinu svetovej populácie, ale vytvárajú len päť percent celosvetového HDP.
Lídri islamských krajín
Indonézsky prezident Susilo Bambang Yudhoyono (v strede), malajzijský premiér Abdullah Ahmad Badawi (vpravo) po podpísaní memoranda o porozumení medzi zúčastnenými krajinami.väčší obrázokZdroj: SITA
Mnohí moslimovia sa zamýšľajú nad tým, prečo v islamskom svete stagnuje ekonomika (a to aj v niektorých štátoch bohatých na ropu) a veda a prečo sú jeho výsledky na tomto poli o toľko slabšie ako v USA, Európe a vo východnej Ázii.
class=“postlink“ href=“http://www.eportal.cz/PrintArticle/426–videl-jsem-zeny-visici-za-nadra-nohy-volne-vlaly-kricely-hroznym-revem-.aspx“> http://www.eportal.cz/PrintArticle/426- … evem-.aspx
class=“postlink“ href=“http://www.ganymedes.info/qarchiv_2002/gtexty/islam.html“> http://www.ganymedes.info/qarchiv_2002/ … islam.html
Tvoja reakcia