a zasa od veci…
Vystizne, nie ? ….. S emocionalitou príspevkov tiež súvisí fenomén slovenskej nátury a to túžba „niekomu ukázať“ a obdiv „ale si mu dal“. Môžeme obdivovať štýl, akým niekto niekoho dotrhal ako noviny, no ak je cieľom konštruktívna debata, tá v tomto momente skončí znechutením druhej strany, ktorá sa buď naštve, alebo rezignuje……je to z diskusie o diskusiach na internete….
Jojo, děvčata, kde jsou ty časy, kdy jsme si celý večer psaly, když už naše babky a dědci ulehli, někdy i přes den, když byl čas, posrandovaly, postěžovaly, poradily, když bylo nějaké místo, dohodily. Zkrátily jsme si dlouhou chvíli, necítily jsme se taky samy, mohly jsme se podělit o radost i smutek se spřízněnými dušemi. Že by ty příjemné časy byly definitivně pryč? Byla by to škoda. My, co se známe, si píšeme přes skajpy a mejly, ale když je nás víc pohromadě, je to veselejší.
Dnes se mě můj děda ptal, jestli nevím o nějaké pečovatelce, jeho kolega potřebuje pro otce, já sama perspektivně hledám náhradu, protože budu mít místo u nás doma v Česku, ale tady už není možné seriózně komunikovat.
No konečne známa „tvár“! Magda,kde si bola zašitá,žiadne príspevky od teba. Ja keď viem,pomôžem,prispejem vlastnými skúsenosťami (zlé aj dobré) a občas za to schytám ako vďaku poznámku,že som nejaká moc múdra.Nevadí.Ja neviem,čo to spôsobuje, ale niektoré prispevky sú fakt ako z polepšovneči iného typu Heimu.Ja som si tak trocha na teba spomenula, keď som bola na bleskový záskok v Tyrol, kde som mala dvoch,z toho dedko bol totál Alzheimer – ako tvoja babenka.Bol strašne zlatý, so všetkým spokojný,len som musela dávať všetko jedlo z jeho dosahu, lebo ten bol schopný zjesť napr. aj celú vianočku na posedenie.Ten nejedol,priam žral(sorry), ako kyselina.Tam bola problémom rodina…..proste strach a hrôza.
Tak končíš medzi OP – ale na niečo to bolo iste dobré.Nič v živote nie je náhoda,len tak.
Tvoja reakcia